Historie
12. září 2011 v 21:23
|
Historie koček
Dle archeologických zpráv kočky zdomácněly spolu s člověkem v době, kdy člověk sám začal vést usedlý život. Tyto první "zdomácnělé kočky" však byly pouze prosté divoké kočky, které se živily převážně odpadky. Dávní pozorovatelé zastávají na vývin domácí kočky diametrálně protichůdné názory. Klasická verze přijímá za jediného předka kočky domácí, severoafrickou, původem z přední Asie, stepní kočku, která asi před tisíci lety zdomácněla v Nurii. Odtud, z Nubie, se kočka domácí dostala do Egypta, dále do Asie, kde se zkřížila s lesní kočkou bengálskou. V Evropě se tyto kočky křížily s místní, divokou lesní kočkou evropskou. Výsledkem těchto křížení jsou různá současná plemena, odlišující se tvary i zbarvením.
Druhá, současnější verze říká, že kočka domácí má polyfelitický původ, což znamená, že dřívější plemena jsou nezávislá a vytvářela se v několika základních centrech. Zkamenělé ostatky koček se našly ve starodávném městě, v Jerichu (5 až 6 tisíc let př.n.l.), při vykopávkách v Jordánsku a ve starodávných městech Indie. Tyto kočky však podle všeho plně domácí ještě nebyly.
V chrámech, posvěcených bohyní Bast (Egypťané ji zobrazovali dle vzoru kočky nebo jako ženu s kočičí hlavou), se drželo mnoho koček, které se tehdy počítali k posvátným zvířatům. Když kočka umírala, nastal v rodině smutek, všichni domorodci si oholili obočí a truchlili. Těla koček se balzamovala a pohřbívala v přepychových hrobkách a na speciálních hřbitovech. Archeologové objevili na 300 tisíc mumií koček, spadajících do 4.tisíciletí před naším letopočtem.
Na straně tohoto posvátného zvířete byl také zákon: za zabití kočky hrozilo surové trestání až do popravy ( o nešťastném Řekovi, a jeho nevědomém zabití kočky, vypovídá ve svých zápiscích také Herodes). První hieroglyfy, označující slovo "kocour" a "kočka", se datují do období přibližně 2300 let př.n.l. a čtou se jako "mint" a "miu". Kočka však v Egyptě nebyla jen posvátným zvířetem, byla také lovcem a bojovníkem. Kočky tehdy běžně lovily ptáky i malou zvěř. Jejich uplatnění v boji si dnešní člověk dokáže jen těžko představit, máme však o tom četná písemná svědectví. V Tibetu se po celá tisíciletí kočky využívaly k ochraně chrámových pokladnic.
V Anglii však folklorní námět o kocourovi ve vysokých botách, který sirotkovi hospodáře přinesl bohatství, a který se pravděpodobně objevil i v Iránu, dosáhl všeobecného úspěchu. Zde se tento námět transformoval do legendy o Díku Unttingtonovi, příživníku v městě Londýně.
Postupně nacházejí v kontinentální Evropě tato hedvábná zvířata stále více přívrženců a zachvacují srdce prostých lidí i odborníků, králů i popů. Francouzský kardinál Richelieu měl 14 koček, které hýčkal, jako své mazlíčky. V roce 1727 vyšla práce francouze Monkrifa "Historie koček", která kočky definitivně "rehabilitovala".
V 18. století v Evropě a především v Anglii se začíná pracovat nad vznikem nových plemen, jeho pokračování a neslýchané úsilí pokračuje ve 20.století, kdy kočky pevně a trvale zaujaly druhé a někdy i první místo mezi domácími mazlíčky.
V 18. století v Evropě a především v Anglii se začíná pracovat nad vznikem nových plemen, jeho pokračování a neslýchané úsilí pokračuje ve 20.století, kdy kočky pevně a trvale zaujaly druhé a někdy i první místo mezi domácími mazlíčky.